OKOZDRAVÍ

3 cesty (stupně) duchovního rozvoje

Malá cesta (theraváda) - cílem je vyhnout se utrpení, učení o příčině a následku - karmě.

Velká cesta (mahájána) - rozvíjí moudrost, laskavost a soucit. Praktikující se snaží pomáhat ostatním.

Diamantová cesta (vadžrajána) - rozvíjí důvěru ve vlastní buddhovskou podstatu. Učí, že všechny bytosti jsou již buddhy. Otvírá schopnost žít tady a teď mimo obavy a očekávání, mimo ulpívání a odmítání. Prožívající, prožívané a prožívání se stanou jedním.

Soucit a milosrdenství jsou alfou i omegou buddhistického pohledu na život. Každá snaha o sebezdokonalení, která není provázena soucitem s ostatními trpícími bytostmi, je neúčinná a zbytečná, protože každý člověk je neoddělitelnou částí celku. Jako kapku s mořem či paprsek se sluncem ho se všemi bytostmi spojuje nezměrná univerzální síla. Buddhistické učení je všeobecně velmi tolerantní, mírumilovné a nedogmatické, neboť sám Buddha „neučil víře, ale práci“.

Ideálem buddhisty je stát se bódhisattvou – milosrdným člověkem, který obětuje své vlastní osvobození ve prospěch ostatních.

Buddhista cítí nejen soucit, ale také povinnost odstraňovat utrpení všude tam, kde se s ním setká. Aby toho byl schopen, musí se sám zdokonalovat a učit, čímž získává stále více prostředků a poznatků, které mu umožňují projevit soucit aktivním způsobem, prací pro druhé. Takto je možné vytvořit řetěz sounáležitosti mezi všemi bytostmi a společně kráčet k pochopení smyslu a cíle života a k nalezení vnitřního míru, který je cennější než všechny poklady světa. A na cestu k němu lze nastoupit v každém okamžiku našeho života.

Slovy 14. dalajlamy: „Musíme využívat všech příležitostí k pěstování pravdy a zlepšování nás samých namísto čekání na okamžik, kdy snad budeme méně zaneprázdněni.“