Jdi na obsah Jdi na menu
 


VOLBY PREZIDENTA 2018

29. 1. 2018

V prvním kole voleb jsem volila Topolánka - je veselej, chytrej a ví (má zkušenosti). To já taky. Smutné je, že ho nevolila ODS, asi se ho báli - moc toho ví.

Do druhého kola jsme já a moje dcera, která kvůli volbám přijela z Rakouska, nešly. Já chtěla volit Zemana (pro stejné vlastnosti, které má i Topolánek, také proto,  že  Já, Havel, Komárek, Zeman a ostatní jsme dělali revoluci 89). Dcera chtěla volit Drahoše. Daly jsme si kávu a věděly, že volby dobře dopadnou - pro obě. Já jsem od roku 93 pravičák.

Doporučuji přečíst

NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK JE STAŽEN z  www.seznam.cz  (29.1. 2018)

AUTOR: Václav Klaus ml.      

Státotvorný pohled: Jedno moje dítě volilo Zemana, jedno Drahoše, obě děti mám stejně rád a obě jsou stejní Češi. Ani jedno není lepší, ani horší, ani chytřejší, ani nevím co. Rozumíme si?

Trefný pohled jednoho z poražených: Tu přímou volbu nám byl čert dlužen. Jak by bylo lepší nadávat 281 poslancům a senátorům po volbě než sledovat rozdělený národ a osobní útoky mezi lidmi v kampani (copyright Twitter Mirka Topolánka).

Politologický pohled: V Americe nesou prezidentské volby také obrovské emoce, tvrdou kampaň, nepřátelství sousedů …, ale tam ten vítěz napochoduje k jadernému kufříku a skutečně vládne zemi. U nás není prezidentský systém, je parlamentní demokracie a prezident velké pravomoci nemá, měl by být spíš symbolem a relativně skromnou součástí parlamentního systému, což po volební řežbě a získání přímého a silného mandátu jde dost těžko. Nejen u Miloše Zemana.

Historický pohled, proč prohrál Drahoš: Nehodil se do tradice českých prezidentů, jak je máme od vzniku republiky v roce 1918. Vždy šlo o silné osobnosti, které utvářely naše dějiny, sváděly boje, seděly ve vězení, byly kvůli své činnosti v emigraci, vyhrávaly a prohrávaly. Bojovaly o tvář země. Bez ohledu na to, zda jejich politiku obdivuji, nebo ji považuji za zločinnou.

Masaryk – zakladatel státu. Nebál se být skoro sám v hilsneriádě nebo u Rukopisů. Opakovaně vyhrál volby do říšské rady.

Beneš – jeden z mužů, kteří založili Československo a celý život bojovali o jeho udržení mezi mlýnskými kameny mocností.

Havel po čtyřiceti letech demokratický prezident, kterého nemuseli v roce 1989 hledat po akademiích jako kompromisního slušného kandidáta – byl prostě logickým adeptem na hlavu státu.

Klaus a ekonomická svoboda země, každý věděl, co hlásá, čemu věří, co bude dělat.

Ale i komunističtí prezidenti – Husák, výrazná tvář levicového předválečného hnutí na Slovensku, účastník povstání za války, vězněný za Gottwaldova teroru, lehce reformní v šedesátých letech, pak přesvědčil Brežněva, že v zemi udrží klid, socialismus a „znormalizuje ji“ on, a ne úplně stalinistická soldateska Bilak, Indra a spol.

Svoboda – válečný hrdina a účastník bojů. A tak dále. Lidé, ať už stáli na straně dobra, nebo zla – ale celý svůj život šli za svým přesvědčením, seděli kvůli němu v koncentráku (Zápotocký) … Jasně, můžeme říci jako odlišný případ Emila Háchu, slušného člověka, předsedu Správního soudu. Ten však při kandidatuře řekl, že nezískává korunu, ale korunu trnovou. Bral funkci jako osobní oběť. To byla fakt jiná doba.

K této řadě prostě profesor Drahoš jako pouhý „Antizeman“ nepasoval. Pro mě tohle asi bylo rozhodující, že jsem nezůstal doma a šel v druhém kole volit Zemana.

Pohled volebního stratéga, proč prohrál Drahoš:
Zeman v současné kondici byl k poražení. Minule Schwarzenberg jako politik nebyla šťastná volba. Měl politickou historii v nominálně pravicové straně. V době extrémně nepopulární středopravicové vlády. Sděloval lidem v kampani své názory, často ne úplně šikovně a na tom to prohrál. Teď aseptický kandidát „já jsem slušný, vědec, nejsem Zeman a víc neřeknu“ – byla výborná strategie a stačila by. Jenže zase přišel tradiční overkill v posledních deseti dnech. Vybičovaná atmosféra „lepších lidí“, herců a profesionálních petentů. Útoky na zdravotní stav prezidenta. Atmosféra strachu se ve městě přihlásit k volbě Zemana. (Třeba v poslaneckém klubu ODS jsem zdaleka nebyl sám, kdo nevolil Drahoše, ale veřejně to už nikdo další radši neřekl.) A tyhle tiché hlasy byla ta tři procenta. V posledním týdnu řada lidí, co Zemana nesnáší – nakonec zůstala doma a hodně lidí, co nechtěli jít, se nakonec zvedlo a potichu to tam prezidentovi hodili.

Televizní pohled: Když nejdete v hlavním vysílacím čase na Novu, největší českou televizi, na kterou kouká nejvíce nerozhodnutých voličů – tak nemůžete kandidovat na prezidenta. To je stejné, jako byste byl profesionální tenista a nejel na Wimbledon.

Egoistický pohled: Pokud jste chtěli sesadit Zemana, měli jste mít pravicového kandidáta, kterého bych volil typově já, a dostat ho do druhého kola. Nejsilnější opoziční strana však na prezidentský duel rezignovala a spolehla se na Mirka Topolánka.

Fatalistický pohled: Chleba levnější nebude. Pondělí, sedíte v práci. A nic se nezmění. I prezidentova sebestřednost, snížená sociální orientace a specifické používání anglických slov (viz povolební prohlášení) nedozná žádných změn.

Humanistický pohled: V povolebním vystoupení Jiří Drahoš vyzařoval nesmírnou úlevu, že to tak dopadlo. Že už si nemusí hrát na státníka a může být tím, kým ve skutečnosti je.  cheeky

Matematický pohled: Třetina lidí volila Zemana, třetina Drahoše a třetina ani jednoho z nich.

A TO NEJLEPŠÍ NAKONEC

Hospodský pohled IV. cenová: V druhém kole se v televizních debatách jednalo o souboj, kdy bezzubého králíčka posadíte proti starému vypelichanému zlomyslnému tygrovi a řeknete mu „trhej“.

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< únor / 2018 >>