Jdi na obsah Jdi na menu
 


DUCHOVNÍ SÍLA RÁDŽAJÓGY 4

21. 9. 2017

3.4 PRÁNAJÁMA – řízený dech a životní síla

Prána v sanskrtu znamená dech, jemná životodárná energie a ajáma  je ovládání, usměrňování, vědomé vedení. Obecně je pránajáma technikou vědomě řízeného dechu a udržení celistvosti pránického těla – rovnováhy toku prány, jež v konečném důsledku zajišťuje stav harmonie a tím i pomáhá naplňovat cíl klasické jógy. Vědomí této vitální pra-energie se stává vědomím o prvotní existenci. První psané zmínky o její existenci sahají až do doby staroindických upanišad a véd, a jak je zde popsáno, skládá se ze tří složek, jež současně popisují jednotlivé fáze pránického cyklu. Je to vdech, nádech (púraka), zadržení, zastavení (kumbhaka) a výdech (rečaka).

Hlavním cílem pránajámy, vědomého dechu, je v systému Pataňdžaliho osmistupňové aštanga jógy práce s prvotní pra-energií, pránou, práce s jemnohmotnými projevy naší bytosti ve smyslu jejich vědomého „zpřítomnění“ v naší mysli, v trvalém napojení na naše nejvyšší vědomí. Je prostředkem k uvědomění si své vlastní existence jako duchovní bytosti, ke zklidnění naší mysli. Jde o vnitřní prociťování dechu, vnitřní ukáznění pomocí dechu a smysluplné či efektivní využívání „energetického“ potenciálu.

Pránajáma je rovněž neoddělitelnou součástí přípravy na meditaci a meditace samotné, bez níž je takřka nemožná. Používá se k pročištění energetické systému 72 000 drah (nádí), k harmonizaci center (čaker). Dechové techniky jsou zařazovány jako prvotní nácvik v rámci ásan, tělesných cvičení,     s koordinací dechu formou dírgha pránajámy, hlubokého, pomalého, vědomě řízeného dechu.  Dech sám o sobě na buněčné úrovni je nositelem života a jeho kvality.

Náš život je odměřen předem daným množstvím dechů. Proto také prodlužováním a zklidněním dechu ovlivňujeme délku svého života. Prostřednictvím pránajámy získáváme schopnost vnímat vitalitu kosmické energie v nás samých i kolem nás. Dochází tak k vnitřní a tiché komunikaci s vesmírnou energií, otevírá se naše vnímání světa nejen kolem nás, ale také uvnitř nás.  Zcela se ztotožníme s naším stavem bytí, se svými pocity, ponoříme se do svého nitra. Velmi důležitý je rytmus, rovnoměrnost a nenásilnost dechu.

Pránajáma je nositelem kosmické energie, nejvyššího vědomí, jež spojuje naše vnitřní Já s universálním vědomím a zvyšuje naše vibrace. Při dýchání se naučíme vdechovat kosmickou energii, radost, světlo, jemnost, čistotu, krásu, lásku a především harmonii. To vše využíváme k pročištění těla i mysli. Prána nám dává klid a mír. S výdechem se pak zbavujeme veškerých nečistot, včetně nečistých myšlenek a skutků, které s sebou nosíme. Nádechem naplňujeme srdce zářivým tokem světla. Výdechem ze srdce předáváme léčivé světlo.

3.5 PRATJÁHÁRA – stažení smyslů

Pratjáhára -  stažení smyslů čili odtažení pozornosti od smyslových vzruchů.  Odtažení pozornosti od smyslů nastává tehdy, když jsou odtaženy od jejich vlastních záležitostí a přizpůsobují se povaze mysli. Tím vzniká úplná poslušnost smyslů.

První podmínkou k ukáznění smyslů je vykonávat jakoukoliv činnost vědomě, tj. cíleným zapojením mysli v každém okamžiku, nejlépe v trvalém teď. Naše pozornost by se měla zaměřovat na to, co a jak děláme. Vnímat sebemenší detail našeho konání, se souběžným uvědoměním si našich pocitů, zvuků, vůní, dotyků apod. Prvotním cílem přitom není naší činnost jakkoliv hodnotit, ale pouze si jí uvědomovat. Neboť co není vědomé, nelze myslí ovládnout.

Toto je první fáze. Je to pozornost na naše tělo, myšlenky, na vědomé pozorování naší činnosti a na související jevy vně nás samých. Jestliže si uvědomíme „vnější“, můžeme lépe a úspěšně postupně přenést pozornost na „vnitřní“.

Podobně jako u naší činnosti a pozorování vnějších jevů, můžeme pozorovat vnitřní jevy uvnitř nás samých. Například vnitřní proudění dechu, tlukot srdce, naše pocity apod. Realita vnějšího je odrazem reality a stavu vnitřního, a naopak. Indové říkají, že makrokosmos je totožný s mikrokosmem v nás samých. Tedy, cestou k poznání světa je poznání sebe sama.

Získáním vnitřní citlivosti a vnímavosti lépe poznáváme sami sebe, lépe rozumíme svému tělu, ale současně a především ukázníme své smysly a naučíme se vědomě pracovat se svojí myslí. Časem se mysl ukázní a hladina myšlenek se uklidní.

Cílem pratjáháry je nadřadit naší mysl nad naše smysly a vědomě udržet myšlenku v jednom předmětu pozorování bez rušivých vlivů jak našich myšlenek, tak žádostivosti našich smyslů. Současně je důležitým mezistupněm mezi fyzickým a duchovním.

3.6 DHÁRANA – koncentrace

Poslední tři části Pataňdžaliho osmistupňové stezky jógy mají ryze duchovní charakter. Je to dhárana (koncentrace), dhjána (meditace) a samádhi (splynutí). Jsou postupným přechodem z vědomého tělesného do vědomého duchovního a oproštěním se od vlastní fyzické povahy bytí.

Ve stupni dhárana se učíme ovládat a řídit svojí koncentraci. Jde o zaměření pozornosti mysli k určité věci. V prvopočátku i k určité činnosti,    myšlence, aniž by se naše mysl kamkoliv zatoulala, nebo rozvíjela svůj obsah dalšími souvisejícími či nesouvisejícími myšlenkami. Tohoto netoulání se dosáhneme postupným cvičením nenásilného ovládnutí. Výsledkem je jakési upevnění či zakotvení mysli v jednom bodě pozornosti.

Při dháraně konáme vše za pomocí vlastní vůle, nekonáme podvědomě, samovolně, bez aktivního zapojení naší pozornosti. Pomáhá nám cvičení ásan a pránajáma. Upřeme svojí pozornost pouze na tuto činnost. Vědomě vnímáme pohyb, nádech a výdech, pránu. Doslova s danou činností splýváme v jedno. Jsme pohybem, jsme nádechem, výdechem.

Postupně v průběhu celého dne, vykonáváme své každodenní povinnosti a úkoly s maximální pozorností. Jsme v přítomnosti. Zcela jistě postupně zjistíme, že k dané práci máme jiný vztah a mění se i naše výsledky. K dosažení výsledku pak potřebujeme méně úsilí a času. Naučíme se vnímat TADY a TEĎ.

Následně můžeme přidat cvičení koncentrace na jednotlivé části našeho těla vleže při relaxaci a při dostatečné zručnosti i v jakékoliv jiné poloze.

Dále postupujeme k našim myšlenkám, což je nejtěžší část cvičení. Naše mysl je roztěkaná, protože jí to učíme a dovolujeme po celý život. Naše myšlenky se neustále rozcházejí, přichází jedna za druhou bez „ladu a skladu“ a neustále zaměstnávají naší pozornost. Naši soustředěnost rozptýlí jedna událost (myšlenky o této události) a už přicházejí další a další. A tak se to opakuje v nekonečném koloběhu neklidu a neschopnosti se zastavit.

Je však důležité vědět, že myšlenky o čemkoli žijí jen proto, že jim věnujeme svoji pozornost. Takže návod jak se zbavit myšlenek je – nevěnovat jim svojí pozornost, nechat je „vyhladovět“.

Chceme-li se zbavit myšlenek, musíme zpravidla tyto myšlenky vědomě ovládnout, řídit a především je oddělit od našeho vědomí. To provedeme tak, že se k nim postavíme jako by nás ani v nejmenším nezajímaly. A nemáme-li zájem o myšlenky, jestliže jim nevěnujeme pozornost, kterou po nás urputně vyžadují, pak tyto myšlenky zaniknou časem samy od sebe.

Tato schopnost se získává nesmírně dlouho a vyžaduje důslednost a každodenní pravidelnost, pevný řád, který si stanovíme a vytrvale dodržujeme. Právě onen řád nám pomáhá překonat všechny nástrahy naší roztěkané mysli.

Schopnost koncentrace je považována za základ pro dosažení vyššího stavu bytí a ovládnutí jemnohmotných energií. Otevírají se horní čakry a zvyšuje se naše vnitřní vnímání, intuice.

Je-li dosaženo schopnosti jednobodové pozornosti a jejího udržení, probíhá tato soustředěnost tak dlouho, dokud jí sami neukončíme jiným aktem naší vůle.

3.7 DHJÁNA – splynutí, meditace

Meditací v nás roste mír a duchovní síla. Síla, která nám dává pocit spojení s Bohem, Vesmírem, se Světlem. Je to koupání se v Kráse a Tichu, v Dokonalosti. Meditace je o našich vlastních zkušenostech, o naší vlastní komunikaci.

V meditaci zažijeme vnitřní prostor, krásu, jemnost, upřímnost, čistotu a soucit. Meditace začíná a končí u nás samotných. Netýká se okolního světa. Vstupujeme do procesu poznání svého vnitřního světa. Je nezbytné naučit se ovládat své myšlenky. Meditace je stav bez myšlenek, je to vědomý stav bytí, splynutí s celkem. K ovládání myšlenek potřebujeme nezbytně vnitřní harmonii, zklidnění svého života, zjednodušení našich pohnutek, toho, co děláme a proč to děláme. Velmi dobrým pomocníkem jsou dechová cvičení. Pomocí dechu můžeme lépe odstranit napětí a disharmonii. Dechem můžeme řídit i vnitřní procesy, funkci vnitřních orgánů, dech odstraní napětí ve svalech i v myšlenkách. Dech nás spojí se sebou i s Vesmírem. Makro i mikrosvět se spojí v nás.

3. SAMÁDHI – osvícení

Samádhi je nadvědomý stav. Je to jednota s Nejvyšším Brahmou neboli Bohem. Ve stavu samádhi zažívá jogín sebe sama bez rozlišujících hledisek (kalpana), předmět ukazuje svou skutečnou podstatu (svarúpa).  Ztišená mysl je jako průzračný krystal, poznávající, proces poznávání a poznávané mají tu samou barvu (samápatti). Osvícení je poznání sama sebe ve stavu čistého vědomí. Zážitek sama sebe v prvotním stadiu je naplněn blažeností (adhjátma prasádah). Vědomí jogína splyne s nejvyšší pravdou (rtambhará).

4. Závěr

Rádžajóga je jóga královská, učil jí Buddha i Kristus. Je spojená s koncentrací a soustředěností. Právě soustředěnost a bdělost je cesta Mistrů, cesta zasvěcených. Být bdělý i ve spánku, projít zkouškami čistě, spálit všechna semínka žádostivosti není jednoduché. Spojení tělesné, duševní a duchovní koncentrace rozvíjí nejvyšší schopnosti člověka. Otvírá duchovní zrak a sluch. Stát se pánem nad sebou a nad svými tvůrčími silami je dlouhá, ale pravá cesta.

Mít rád cestu je duchovní připravenost. Nejde o to, ostatním něco sdělovat, předvádět, spíš jde o umění mlčet, vnímat a uchovat tajemství a posvátnost některých jevů. Vysílat harmonické vibrace. Naplnění a blaženosti lze dosáhnout už na Zemi. Jóga učí nelpět na věcech pomíjivých, rozvíjí skutečnou krásu a harmonii, skutečnou Dokonalost a Jednotu.

Jóga zušlechťuje tělo i duši, dává životu smysl, spojuje s Bohy i se sebou. Děkuji za možnost být jogínem. Jsem a budu rádžajogín, karmajogín, bhaktijogín i džňánajogín. Tyto cesty patří k sobě. Osvícení - spojení se Světlem, Pravdou, Láskou a Čistotou – je můj cíl.

Mé duchovní jméno je Namahé – Ta, co uctívá a miluje Boha,

s Bohem usínám i sním,

s Bohem se probouzím,

Vše mu svěřuji

 a tančím s ním.

Až odejdu, půjdu tam, kde je Bůh a s sebou si vezmu Lásku k Bohu.

S Láskou k Bohu se znovu narodím.

Petra Randáková

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2018 >>